Blog

Quo vadis?

30. 4. 2016, 7:01

Kam směřujeme? Někdy nám odpověď usnadní úklid nočního stolku a v něm nalezené polozapomenuté artefakty...

V roce 1986, tedy přesně před třiceti lety, jsem napsal níže uvedený text. Ne zcela přesně jsem mu v té době rozumněl. Připadalo mi, jako kdyby při jeho vzniku někdo vedl mou ruku.

Nedávno jsem při úklidu nočního stolku našel krabičku z višňového dřeva. Ta byla ale stará jen deset let.

A pak mi to konečně došlo!

Proč někdy činíme pro naše okolí zdánlivě nelogické kroky, opouštíme svou komfortní zónu a zavedené jistoty, vzdáváme se iluzorních atributů moci, vrháme se vstříc nejistotě? Proč znovu a znovu dobrovolně začínáme od začátku? Proč necháváme intuici zvítězit nad rozumem?

Silná nutkání, způsobující změny tohoto typu, mají skoro vždy své odpovědi. Protože ty se ale skrývají v budoucnosti, ne vždy jsme schopni je vidět hned.

Někdy si zkrátka na rozklíčování signálů naší duše musíme nějakou dobu počkat...

 

MINULOST

Nehledals ji
a najednou je tady
zaprášená, seschlá, zestárlá
skříňka z višňového dřeva
ukrývajíci tvé dětství

rozechvělé prsty nadzdvihují víko
do obličeje tě tlukou křídla motýlů
PAK TIŠE PROPLOUVAJÍ SKRZ OKNO

 

PETR MAJERIK
media coach